LitWeb

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Nebe se změnilo v černou deku

Poté, co dnes po poledni spustil kdosi z Přílep do Řeže pěkně silné a vodnaté lijány...

Nebe změnilo se v černou deku,
nevím, proč seš, lásko, na útěku.
Rychlostí jak v prázdném autodromu
mizíš před snůškami blesků, hromů.

Neutíkej, milá, nikam ještě!
Vychutnej si se mnou vůni deště.
Zastav se na chvíli… (a) za ruku mě drž!…
V dlani jako z trávy (pak) vyroste ti smrž.

Léta Páně 2018, dne 1.6. věnováno autorem Špáďa

Kategorie: Písňový text


	12.6.2018 \| 19:12 Anna Marie

			Směju se tu... :)

	7.6.2018 \| 17:58 Špáďa

			V Budapešti v dešti nebe něco věští. Každý oči pleští, jak mu kapky štěstí pěkně hladce leští přilbu s hlavou v kleštích. Díky vám za zastavení a milá slova k tomu.

	7.6.2018 \| 11:48 básněnka

			Kdyż leje do duše, pak třeba retuše...osobně mám bouřky ráda, čistí se vzduch...a rostou chlouby, co vypadaj pak jako houby...:-)

	2.6.2018 \| 19:24 mirkah

			Jó, bouření. Ale stejně: když se při hřmění a záclonách z dětě tají dech, je náramně.

	2.6.2018 \| 8:32 JC senior

			láska prchá, u sta hromů prázdná dlaň tu marně čeká snůška blesků, prší k tomu co zbývá, jen černá deka *