|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
To místo
zas probouzí tě ta deštivá rána
bez rozpaků a masky, jak se zdá,
stín řas, bárka vlnou rozhoupaná
a maják očí, zbloudilá dvojhvězda
ty ranní sny jsou pro tajemství mzda
i srdce v roli zatrpklého kmána
co poslední žeň plesu odevzdá
lásce, byť je hříchem cejchována
a portrét spadlý právě se stěny
navrací místo zašlé ikoně
dávných jistot, leštěnému zlatu
stojatých vod na jezu bez pěny
vzkaz dálky, vetkán v mlhy zácloně
ač vržen do ohně, zůstává tu
*
Léta Páně 2015, dne 19.8. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Je radostí, když z básně báseň se rodí.
Dík, live.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
rozměru svému nabídnout rámě
otočit záda k zrcadlu
nejdále často pár kroků k nám je
vyhnout se jámě, kyvadlu  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Po rozběhu k majáku nás vlny zanesou zpět k místu, kde zůstal jen vzkaz, který přišel pozdě.
Stálé hledání, Hledači...
a dík, že nejsi za bukem. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nejvíc potěší uznání od skutečné básnířky.
Dík, Doto.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsou také vzkazy, které zabolí...
Ten tvůj, Marku, ale potěšil.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ať nezůstávám "za bukem" - také v tom závěru mírně bloudím. ovšem v nacházení zajímavých rýmů jsi úžasný hledač |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tak jednoduchý a zdánlivě nezajímavý název ke krásnému, skutečně krásnému sonetu. Ukládám si.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsou vzkazy, jež moře nerozmočí
a které plamen nikdy nespálí
lze přečíst ta slova na úbočí
nebo se smějí rovnou ze skály
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...jako ve všech zamotaných situacích probíhajících příběhů.
Dík, Hesi, za upřimnost.  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nejtrvalejší jsou vzkazy, poslané prožitky minulosti,
asi je všichni známe...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dori, děkuji za uvedení i komentář.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nějak jsem v tom ke konci bloudila...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vzkazy vždycky zůstanou...
|
|
|
|
