Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Nemá to cenu tak ani jméno
zavřená víčka na zpocenejch dlaních
ruce v bok panenky ve výstřihu
mě v posteli jeho v srdci
máš

už se nedivim
jen sem tam ještě zakroutim hlavou


každou sobotu v půl sedmý u stolu
poslouchám
jak zalejváš ticho vařící vodou
a děláš místo mně snídani jemu

každou sobotu se mi vstává hůř.
Léta Páně 2011, dne 16.4. věnováno autorem rumová
  
4.8.2011 | 21:43    bocco

poslouchám
jak zalejváš ticho vařící vodou
jo
pre mňa nosné
zgustol som si
21.4.2011 | 18:06    rumová

Děkuju.
Jardo, bude lepší zpocenejch,zalejváš nebo zpocených,zalíváš ? líbí se mi to první:_)
19.4.2011 | 9:20    labuť

Otisk životní kličky v pár řádcích... jo, líbí.
17.4.2011 | 18:49    rezka

po všech těch moudrých komentářích co napsat..
že tvé básně jsou živé?
že píšeš tak až dech..
ano už vím, dýchnu na sklo
napíšu do oparu tvou báseň
bude živá tím dechem, křehká sklem
však hustá obsahem..
17.4.2011 | 17:53    Doremifa

...jsou věci, které budou bolet vždycky, pokud neokoráš. Jenže pak o nich přestaneš psát básně.
Ráda tě čtu.
16.4.2011 | 21:14    Olunkas

a mě se nechce přemejšlet, jestli je něco navíc, nebo přebejvá, bo se mi po přečtení zastavilo na chvilinku srdce a přestala jsem dýchat
na okamžik
máš veliký dar a zbytečná slůvka časem postrácíš
16.4.2011 | 20:34    Cinda

Ráda tě čtu, píšeš dobrý věci, o běžných věcech neotřele, ale přesto bez křeče, bez zbytečných patosů a klišé - a působí to prostě lehce. Máš dar vyjadřování a nápaditosti slovních spojení.