|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Děvkař 3.
Vypadali překvapeně.
"A jak dlouho to víš?" zajímala se matka.
"Tři roky" odpověděl jsem popravdě.
"Proč jsi nám to neřekl dřív? Muselo to pro tebe být těžké..." se soucitným výrazem mě pohladila po vlasech. "A ulevilo se ti trochu, když jsi nám to řekl? A máš někoho?"
Musí být tak zvědavá?
"A jo, trochu ... ne, nemám ... jenom asi deset holek na každém prstě!"
"Já nevím, co říct", vložil se do rozhovoru otec, "akorát, že na mém vztahu k tobě to nic nemění, že tě teď nebudu mít rád míň nebo tak něco." A položil mi ruku na rameno. Cítil jsem z něj lítost, ale i podporu. Až teď mi spadl kámen ze srdce, uvědomil jsem si, že to naši vzali nejlíp jak mohli. Pak jsem si vzpomněl na brášku.
"A co s Tuomim?"
"Jako jak mu to vysvětlit? Já myslím, že teď nemá cenu bavit se ním na vážné téma. Až si někoho najdeš, tak ho přivedeš a potom se to vyřeší. Nezatěžuj si tím hlavu"
Když to říká maminka, tak to bude pravda. Takže to by bylo.
Katja a Joakim. Oba jsou kámoši ze základky, lidi, pro které bych zemřel. Ne, to je klišé. Vzdal bych se pro ně vlastního štěstí. Přemýšleli jste nad tím někdy? Kdyby vám někdo nabídnul život, o jakém jsme vždycky snili, pro koho by jste se toho vzdali a přenechali mu to? Kolik by jich bylo?
U mě jsou to naši, bráška a Katja s Kimem. Takže svěřit se jim s takovou "prkotinou" je samozřejmost. Domluvím to s nimi na zítra.
Ve škole jsem byl úplně mimo. Vnímal jsem jenom asi deset minut, když mě vytočila fyzikářka, která mi neuznala odpověď úvahou. Jinak jsem se celý den stresoval přemýšlením nad jejich reakcí.
Mám s nimi sraz ve tři...
Do parku jsem místo normální čtvrthodinky šel snad hodinu. Zastavil jsem se na mostě a zbytkem svačiny jsem krmil kačenky.
Moc se mi dál jít nechtělo. Nakonec jsem se tam teda došoural...
Neměl jsem ani z poloviny takový strach jako u našich. Už jsem prolomil ledy... Navíc jsou to kámoši, kterým se vykecávám každou chvíli. A když jsem viděl jejich veselé obličeje, bylo mi lépe.
S Kimem to nijak nepohnulo, jenom pobaveně řekl:
"Tak to mě poser ty vole, řekni mi, že si děláš kozy - tolikých bab, u kterých jsme neměli šanci kvůli tobě a tys je balil jenom kvůli tomu, že jsi na kluky?"
A Katja byla celá nadšená a prý se těší, až spolu půjdem lovit chlapy!
Léta Páně 2011, dne 21.7. věnováno autorem
Mareritt
|
|
|
|
|
|
|
|
tady bych řekla, že jsi promarnila příležitost k napsání několika zajímavých dílů.
Jsi ještě mladá, až budeš mít odžito, a možná budeš máma, budeš vědět, že i jako velmi tolerantní rodič, strávíš několik nocí přemýšlením nad tím, jak tvoje milované dítě bude mít v mnoha směrech těžší život, než jeho hetero kamarádi, a potají, aby synek nevěděl, se budeš radit s manželem, zda to říct prarodičům nebo doufat, že oni se nedozvědí nikdy, protože oni jsou jiná generace, materiál na tři díly
a to nezmiňuju tatínka, který jako otec zkousne danou situaci hůř, než matka, a určitě bude dumat nad tím, co tomu řeknou chlapi v práci..
v dalším díle kamarád hokejista, tolerantní možná, ale jestli se bude chtít s kamarádem nadále sprchovat, na to bych hlavu nevsadila
ber to jako zkušenost, to všechno jsem už viděla
nedávno se v naší ulici otrávil mladý muž, homosexuál, velmi milovaný a tolerovaný syn
nikdy to není taková jednoduchá záležitost
jenom zkušenost, když mne tu Terka zmiňovala, ber to prosím v dobrém
Oluna
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tdy mi to z hlediska techniky zatím přišlo takové nejplynulejší
to, že rodiče vezmou vše v pohodě, samozřejmě možné je a stejně jako v životě, i vpróze vyjde podobné rozhodnutí jako nejvíce jednoduché (méně psychologie postav :) ), ale taky se samozřejmě může stát, že prvně řeknou, že je to ok, a postupně jim vše začne docházet a oni si uvědomí, jako to "neštěstí"....
k tomu, co psal nade mnou Marek, bych to asi rozvedla, že zde mi to skutečně přijde takové nasekané, jako bys to chtěla mít co nejrychleji za sebou. Nejde o tom napsat čtyřnásobek, ale spíše bych řekla "efektivněji", třeba olunkas tady píše pokračovačky taky hodně úsečně, ale vždy je v tom tuna emocí, pocitů, napětí, jde hrdinům až na kost - a to by zde mohlo být více propracovanější
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Přesně jak v telenovelách, taky se tam často nic neděje, ale autor scénáře musí vypotit další díly. A někdy ani sám neví, jak to všechno dopadne. Dobré čtení na prázdniny.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Neříkám, že se tak nemohou zachovat, ale já bych potřeboval ty rodiče nějak vidět, představit si je, tady jsou nahlučení jen do těch - řekl bych až neosobních - vět...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
@Marek napsal:
Nečetlo se mi špatně, ale tak nějak, bez emocí. Rodiče hovořili jako z učebnice, všechno plyne jako po másle, jako v pohádce. Něco mi tu zkrátka chybí, a tím něčím je uvěřitelnost, prožitek a náboj... Taky mi tento díl připadá úplně o ničem. Ale nemusí být vždycky všude problém. Takovou reakci znám z vlastní zkušenosti ;) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nečetlo se mi špatně, ale tak nějak, bez emocí. Rodiče hovořili jako z učebnice, všechno plyne jako po másle, jako v pohádce. Něco mi tu zkrátka chybí, a tím něčím je uvěřitelnost, prožitek a náboj...
|
|
|
|
