|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
zratúvanie
vedľa idúceho vlaku na slepej kde sa zdá priďaleko od teba až po túto báseň upretý na koľaje sa ma denne dotýkaš
a možno len nemáš síl na útek unavený mojím
som ti bremenom kým neviem kam patrím
najťažšie je udržať rovnováhu keď dvíham nohu po najvyšší bod a tak ju rýchlo položím no do cieľa dôjdem ak ju napriek tomu bodu opäť dvíham pretože chcem ja viem /
rozprsknuté obrázky za oknom na predlhej trati udivene pohládzam ako prvý raz a neprezradený plač chradne rozostretý na stole
Léta Páně 2011, dne 3.8. věnováno autorem
marta
|
|
|
|
|
|

|
|
ďakujem, Vorona..že dobrá klasika ešteže moja :) klasika
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
@Doremifa napsal:
...všechny rozmazané obrázky za oknem vlaku, se vzrůstající vzdáleností zaostřují ďakujem za zaujímavý komentár ukrytý do metafory
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
...všechny rozmazané obrázky za oknem vlaku, se vzrůstající vzdáleností zaostřují
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
nezamotala.. myslím že to máme stejně.. jen někdy nastane situace kdy věci nejsou jak by měly být.. nebo jak bychom je chtěli mít
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
"..čeho se přestaneme dotýkat.. ať už doopravdy nebo "jen" v myšlenkách", to ztrácí na intenzitě až jednou zmizí.."
..preto som za tie dotyky nesmierne vďačná
aby dotýkané nezmizlo ..aby dotýkanie približovalo
som to riadne zamotala asi..ďakujem, hanele, za odozvu
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
..ty si ma hádam vedľa tých koľajníc videl :D
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
áno, bocco..a každým priblížením je menej dôvodov na plač
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
ak sa prestane dotýkať, možno neublíži, ale chce to, pretože vie, že dotyk v skutočnosti približuje a každým priblížením je menej dôvodov na plač pekne pozbierané čriepky z koľajníc
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Já také věřím, čas je jistotou v jinak všem nejistém...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
čeho se přestaneme dotýkat.. ať už doopravdy nebo "jen" v myšlenkách", to ztrácí na intenzitě až jednou zmizí.. nebo tomu alespoň čas ohladí hrany a hroty a ono to je a neubližuje
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Marek, ale neprezradený plač chradne..znamená stráca na intenzite až raz ustane myslím..no dúfam
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Dostal jsem se do místnosti s lavicí, stolem a záclonami, kde hrnek ještě voní sedlinou ranního kafe a na talíři jsou drobky z prožitého... Ve dřezu čeká řada pocitů na spláchnutí, jen sítko je zanesené touhou a na dveře nikdo neklepá...
|
|
|
|