no pane, to je věc, zaujala mě a ta poslední sloka mě doslova rozsekala a četla jsem jí několikrát dokolečka... opravdu dobrý

tak to tak mile plynulo a celkem jsem nečekala, že se stane něco dalšího - ovšem poslední sloka - to je nářez - kterej je úplně nejfajnovější v posledním verši - což mně celý tak mile překvapilo :-)

"prokřehlá srdce mrazem" možná trochu ohrané spojení.
Za nejlepší, troufnu si řici skvělou, považuju 2. sloku - drobný rytmický šelest jako bych neslyšel.

no ale o ní to vlastně je :)
každopádně dík

rozumiem, hanele..veď som na tom podobne :)
až pohľad druhého mi občas pomôže vidieť

já teorii znám tak nějak zdálky.. něco vím ale jsem děsně líná to striktně aplikovat - píšu to citem a dokud mi to nikde nedrhne, nahlas, tak to nezkoumám
ale fakt se snažím tu formu moc nebrat na hůl :)

zvláštne..mňa tá tvoja báseň nahnala do seba
dobrý text, až na tie genitívky, ktoré Tessa vypichla..tiež mi trošku zaškrípali

no, u řádků,které se rýmují, občas prohodíš první slabiku přízvučnou s nepřízvučnou (tam -N, lstivě- P.. záchranné-P, a pravdu- N). Já čtoucí "zvenku" tady drhnu. Ale je fakt, že sama se podobných drobností dopouštím občas taky a když si to čtu "zevnitř", zdá se mi to perfektní.
Nicméně - narozdíl o kolegů, kteří tvrdí, že důležitější je obsah než forma, si myslím, že by to mělo být jaksi v rovnováze (alespoň u vázaného verše, a pak pochopitelně v próze). Ale to jen tak, aby řeč nestála;-)

obsahově nebo použitýma slovama jasně.. to záleží na čtenáři jak moc mu to sedne (nálada, vzpomínky.. povaha, atd) ale by rytmus, si myslím, neměl být problém - nevím jestli jen pro mne že si to čtu jak vím že chci.. :)
a k celku - psala jsem to na jeden zátah.. takže ani změna nálady nebo časový odstup a pro sebe tu dvojakost nevidím
asi autorská slepota :)
a díky

... někdy je potřeba zatlouc pořádně, třeba i nakopnout, aby se "otevřelo"

Až po záchranné kruhy jsem si říkala: nic ,co by se mě nějak dotklo uvnitř, snad kvůli zrcadlu kaluží či zvonkohře tápání anebo že jsem trochu bojovala s rytmem... u zadluženého srdce jsem zbystřila, no a závěr perfektní, při druhém pohledu dokonce pocit, jakoby ho psal někdo jiný než zbytek textu.

tak někdy později, kdybys neměl co dělat nebo měl třeba rozebírací náladu, tak by mě ty chybky zajímaly - jestli si je, hlavně před sebou, obhájím