Když země skryje úsměv pod listí
vzduch počmárají ptáci grafitti
tu slovosled mých veršů znejistí
je ocúnově v blátě rozpitý
Zas vítají mě ztichlé ambity
a v mlze čtu si – nelze nečísti –
jak v časech Časem dávno odbytých
Než stínům budu snadnou kořistí
zas rozvěsit chci po šípkových keřích
stesky, sny a taky cizí peří
svým pochybnostem trny pustit žilou
i couvající luně útěk věřit
Dřív než kosti v pavučině zteří
chci přepočítat to málo, co zbylo
Léta Páně 2011, dne 9.10. věnováno autorem
Tessa
|
|
|
|
|
|
|
|
Honzo, děkuju za komentář. Ano, trochu vyčerpaná ta poslední sloka je, ale uvaž- lze přepočítat to málo, co zbylo a říct si: Je toho ještě pořád dost - pro podzimní splíny i pro život.
Jsem ráda, že ses zastavil
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Liboval jsem si v těch verších v bolestech rozených. Velmi dobré. Jen malinko jsem si posmutnil nad posledni slokou. Působila na mě už trochu vyčerpaně bez předchozí lehkosti, což je vážně škoda po předchozích verších...
i couvající luně uvěřit
Dřív než kosti v pavučině zteří
chci přestat počítat a začít žít.
Je to samozřejmě dost hloupá úprava. Spíš jen jsem chtěl ukázat jakým způsobem bych ji viděl radši. Hezký den.
s pozdravem JH
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ale no tak...přece víš, že posláním těch, kdo sonety umějí, je podělit se o své výtvory s ostatními...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ne, další sonet sem už nenapíšu...
to se raději vzdám své velebnosti.
:yy
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No jasně, přesně tohle jsem čekala - někdo skoulí sonet mezi dvěma loky kávy, jiný ho rodí v bolestech.Já se na to fakt vyprdnu, velebnosti...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Bylo štěně, kulcna chlupů,
hned jsem mu dal jméno Sonet
jak přišlo k nám na chalupu,
až přestanou mě nohy bolet
obstarám jich celou tlupu
O Vánocích místo koled
v upraveném rozestupu
ve sněhu se budou koulet
Sleduji je rád, však skrytě
jak dovádí směle, hbitě,
vědí, že jsem nablízku
Veršovnické spřádám sítě
že napsal bych při úsvitě
jak roste sonet z voříšků
;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, Jiří, že ses zastavil a přidal prá slov k básničce, která je takovým pouličním voříškem mezi sonety:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sonet, moje oblíbená forma, k níž nikdy nemlčím. S podzimem se i sonetu mohou přehodit listy při sentimentálním opadávání.
I když vlající sen na šípkovém keři mi nepřináší sentiment, vždyť v zimní bělosti je šípek jediným zářivým bodem, kromě jeřabin, tedy.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuju, Donne a hanele, že jste se zastavily a nechaly se vtáhnout do toho sentimentu...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sentiment a melancholie k podzimu patří , příjemně na mne dýchl svou vůní.Ještě se vrátím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
časy Časem dávno odbyté se mi moc líbí, stejně jako vlastně celé dílko, no jo, podzim už nám nikdo neodpáře.. na chvíli :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A není snad podzim k bilancování (nejen úrody) přímo stvořen, Evi?
Asi stárnu, Špáďo, proto ten sentiment...a pokud jde o členění celků, tohle je spíš takový pseudosonet - kromě přesahů do dalších slok má v té druhé i přehozené rýmové schéma...chudáček malej mutant jeden. Autoři čistokrevných sonetů jistě prominou...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ze sonetu na mne silně dýchla podzimní melancholie a překvapivě u Tebe i dosti sentimentu. Nebývá u sonetu zvykem dělat členění logických jeho celků příliš napříč jeho slokami. Ale nejsem tu ten na sonety nejpovolanější.
|
|
