Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Jaro
Pili jsme čaj a pořád měli o čem dál
a já byla svoje
když zavřels dveře od pokoje
pro chvíle kdy ses smál zakletá

a kočky na stěně věděly
že mezi dnem a postelí ještě zbývá spousta
strun na dueta
ve kterých taje sníh pošetilý
a noc se potom rozednívá
do slibů kapesních


Pili jsme kafe a den se pohupoval
na pomezí rána
v kterém jsem čekala rozcuchaná
kdy začneš snít a lhát tentokrát

a stejně jsi byl jediný
kdo ochránil mne před stíny
vždy když jsem se bála
o svůj prstoklad


Pili jsme víno a mnoho nezbývalo
do poslední věty
o tom že květen plnoletý
odfoukl všechny dny do neznáma

a můry pod lampou tušily
že Merlot večer nezachrání
žes přišel jenom na chvíli tak budu naposled
ve dvou sama
a slova do kterých chtěl ses schovat
neudržím v dlaních


Léta Páně 2011, dne 1.7. věnováno autorem terezahol
  
|<   01  02  >|
4.7.2011 | 13:43    Cinda

@jardaJJ napsal:

ona ta krabička nemusí být pomyslná, stačí komentář co ti přišel jako upozornění na to konkrétní dílo ve zprávách přesunout mezi ty co chci mít uložené


Jé, díky, Jardo za radu, vidíš takové jednoduché řešení a lamu Cindu ještě nenapadlo, njn, hloupýho kopni :-)
4.7.2011 | 13:29    Cinda

ukládám si do své pomyslné krabičky oblíbených textů
myslím, že tahle báseň je jedna z těch, ke kterým se budu ráda vracet
3.7.2011 | 13:25    terezahol

to jo, ale pořád je to jen jaro. To je skoro jako Láska :))
3.7.2011 | 13:23    Tessa

@terezahol napsal:

díky
má první báseň
název nuda, ale lepší mne k tomu nepad


proč nuda? Jaro přece nejsou jen kytičky, kuřátka, housátka a Máchův Máj...Jaro je především probuzení, u lidí nejen ze zimního spánku
3.7.2011 | 13:20    terezahol

díky :)
má první báseň
název nuda, ale lepší mne k tomu nepad
3.7.2011 | 13:00    rezka

ráno poledne a večer, dlouhý den když není ? o čem..
báseň slyším v hudbě jako šanson
3.7.2011 | 12:46    Tessa

Být ve dvou sama je nejhorší druh samoty. Dívám-li se na tvou báseň pod tímhle zorným úhlem, dostává zvláštní prchavou příchuť trpkého poznání a smíření zároveň. Jo, takhle nějak by měla chutnat skutečná poezie.
PS.Prstoklad není klišé, ale slovo s více významy, než se na první pohled zdá.
2.7.2011 | 8:58    Indigo

A já si taky říkala: ježiš zase jaro a v létě, no tak ukaž.
Světe div se, jsem potěšena.:)
1.7.2011 | 23:17    JC senior

Vím, Moniko,
ale jistě bys ji Jardovi "půjčila"/:-)
1.7.2011 | 22:46    j@newe

jiricku, tu tvou basen znam, mela jsem ji jednou od tebe v komentu... ta patri mne!!! :D
1.7.2011 | 22:28    newivo

Vida, co se dá skrýt za tak zprofanovaným názvem básně! Ať už s prstokladem nebo bez něj, má obvyklý tereziánský děj a šmrnc. Akorát ten trojboj (čaj, káva, vínko) by byl nad mé síly.
1.7.2011 | 20:36    JC senior

@jardaJJ napsal:
je to vyprávěnka no, a takový mám rád, víš co, tam klišátka a oprejskanost použitejch slov tolik nevadí, myslim že v tomhle textu bych ti sežral i srdce a motýly


Není tam srdce a nejsou motýli... tak Jardovi k potěšení je dodávám:

Já ledasčím byl v tom minulém světě
v paměti leccos uvízlo mi snad,
tak naivnost mi zbyla od hříběte
a rozvahu mi dodal vodopád

Však k otázce, co mnohé z nás hněte,
motýlí zda srdce bije daktylem,
pomlčím. Vždyť v tom minulém světě
já ledasčím byl, jen ne motýlem
***
(smajlík nebude!)
1.7.2011 | 20:32    JC senior

...je to příběh, několika hodin, jedné noci, kdy čaj, káva a víno smyjí i větší sliby než ty kapesní...
1.7.2011 | 18:22    Sendy

Ale mně se prstoklad líbí. Patří k tobě. ;-)
1.7.2011 | 18:20    terezahol

hahaa, předtím jsem zrovna rozepsala Jardovi odpověď, že klasická klišata typu motýli, srdce, apod. snad ani nevyužívám, ale že mám svá vlastní a tomu hlavnímu jsem se ani tu nevyhla, ač je mi to iž fakt trapné.... ale pak jsem si řekla, že to třeba publikum přehlédne :-P A naschvál jsem procházela věci, co mám tu, a ty jsou prstokladoprázdné :))
|<   01  02  >|