|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Exotické Vánoce
Nabídka cestovek je bohatá, ještě je čas vybírat...
Poslední sbírám slova rozházená
kámen, co v opuštěných zůstal lomech
naděje krůpěj vyzdvihuji ze dna
pro slovo Láska ryté na okovech
Že neúměrná platívá se cena
za mlčení při neprostřených stolech
hlas stříbra černá. Jde snad do ztracena
byť bellcanto zní v nesladěných sólech?
Tak vzdát se krbu zasněžených domů...!
Bělost květů kde sluší větvím stromu
když palmy Vánoc rozhoupou se v moři?
Na ostrově Tahiti?
Kde k tanci vyzvat lze i bez úklonu
v tvém objetí když zmaten neutonu
a láska v srdci nikdy neochoří?
Víme oba, já i ty...
*
Léta Páně 2013, dne 10.12. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Mysl je kraj, kam občas básníci zabloudí. Kéž se Vám všem zalíbí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...co dodat Marku,
již jednou jsem napsal parafrázi na Wolkera:
...že jenom z básně báseň se rodí..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, Doto,
a stůl když je "prostřen".
Děkuji za filozofický dovětek.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kolovrat vrčí píseň zkhřehotavou
hvězda se lepí sluncem na kabát
v duhovkách kosmu chladné luny plavou
komet se budou, že se smráká, bát
Kolovrat točí přízi za postavou
odnikud přišla s pachem mlžných blat
přeludu nejspíš kdysi prošla hlavou
rána, jež nikdy nemají se zdát
Cesta je těžká, chutná po výmolech
Člověku říká, klidně si své ponech
stejně budu brát
Cesta je těžká, to je víc než povzdech
více než jizvy naškrábané po zdech
z nálezů a ztrát
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Máš velmi inspirující básně, Jiří...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Lásce nesejde na tom, kde je (i na Vánoce), ale s kým je. Znělá báseň.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Plně souhlasím, Dori,
s tebou i veršíky v mém konentáři. Děkuji
*
Marku,
opět poklona tvému reflexnímu sonetu a velký dík za další inspiraci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Až na písku, zvlhlém při úsvitu
tě nostalgie mine ekvipáž
a střízliv zas, bez reklamních mýtů
zaskočen heslem: Chtěl jsi jet, tak maž!
až na temném nebi dřevorytu
tě vlna zděsí, chladný Goliáš,
almužnu nech v domě akolytů
že stud ti brání šeptat otčenáš
za vločku sněhu v ohrnutém límci
s muzikou když odcházejí synci
a v staré báji vrčí kolovrat
za jedinou hvězdu při hostinci,
šťastných dětství za ztracenou minci,
za pohled do nálezů a ztrát
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...a po těch exotických bych si dala ještě ty naše, klasické :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Lastury, písek, nebe v moři slité
na místo jedlí, z palem srostlá pláž
V chatrčích rdí se snědí jezuité
právě se zvedli – to vše ale až
Až krusty ledu, vzdorní sodomité
povolí pouta, propustí svou stráž
V samotném středu věci nejvíc skryté
(jasně, že jsou tam)
zašeptají: Zvaž
Zvaž, zda i v sněhu nic tě nezahřeje
zda holé větve, symbol beznaděje
nejsou ti mízou
nemohou tě hřát
Zvaž, zda i rampouch spadlý na závěje
nemá své kouzlo, v němž se všechno chvěje
pod tenkou řízou
nálezů a ztrát
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jistě lákavá nabídka, já ji ale chápu spíš jako únik z odměřeného stereotypu nebo částečného odcizení. Tedy léčba změnou prostředí... 
Dík, Hano.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
čas by byl. což o to..
povedený sonet |
|
|
|
