VÝTVARNÁ DÍLA
|
Jednorožec a valkýra
Pro Alternativu
Když měsíc odhrnul noci kus závoje
pohlédl na koně s dlouhým kopím Škrábance od trnů, kaluží napojen proč mu les zavoněl, nepochopí Hrdý se zastavil uprostřed mýtiny dlouhý roh zazáří do temnoty Vybral si ze sta chvil okamžik jediný zrovna když hvězdáři brousí hroty Znovu se zahleděl někam tam do prázdna našlápl s rozvahou do mechoví Co má mít za předěl? Koho brát za blázna? Toho, kdo s odvahou ve tmě loví? Stála tam opřena o kmen a vábila zvíře, co zavylo, sebou hází Nebo to popře snad, že právě zabila jednu z víl, ztepilou, šípem v mlází? Vlasy má z plamene, v očích žár námrazy „Utéct už nemáš kam“, právě křičí Srdce má zasklené, zjihnout mu zarazí „Jsi tu jen se mnou, sám - můj, či ničí“ „Vílu jsi střelila, vílu, jež chránila borůvky před mrazem vlastní dlaní Zlá jsi a zběsilá – proč jsi ji zranila?“ „Jedna moc, jedna zem – jedna paní Musíš se rozhodnout: Vládnout, či skomírat nesnáším almužny, slabé drtím Silnou jsem, svobodnou, takovou zlomíš snad? Nezlomíš, nemužný, blízko smrti“ Ňadra jí pozvedne vášeň, když v zápalu celá se odhalí, vyzývavá Z půlnoci do jedné čas krájí na válu les, jindy ospalý, právě vstává Napíná tětivu, na srdce zamíří on se jen zadívá, odhodlaný Chce zůstat na živu, s tím se však nesmíří aby mu kladiva tloukla plány Něčím ji uhranul, ruka jí zaváhá k ránu se promění, jednorohý Čeká teď na ránu, dívá se na vraha král lesních stvoření – vnímá pohyb Zašumí v korunách, tma píše otazník „Budeme ovládat, spolu, slyšíš?“ Noc klouže po runách, ozvěna tiše zní „Nebudeš, kdo dá mat, ty ne, i když…“ Vystřelit nezvládá, něco ji podráží ruka jí poklesá a luk padá „Vzdávám se nerada“, v očích má závaží na duši kolesa, v hrudi hada Něco teď vypila – jed zvolna zabírá spočine v náručí panovníka Umírá spanilá vášnivá valkýra s ní něco zanikne – něco vzniká
Léta Páně 2013, dne 11.12. věnováno autorem
Marek
Kategorie: Písňový text
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
