|
Na dně vlastních stropů
Oblaka pukla, jako ořech puká nebesa padla, padlí andělé byl to snad úklad? Pomsta hromotluka? Máchnutí pádla, Styx, sny zardělé Nicotu žene větru silné vytí zaseje v hlavě věčné váhání Dechem vše zděné najednou se řítí stejně jako havěť do čar na dlani Ještě vše drží ze setrvačnosti sytí se krmí, hladoví pak postí v smíchu misantropů Hladová rána v lese mrva hostí všichni jsme stejní ve své jinakosti na dně vlastních stropů
Léta Páně 2014, dne 2.1. věnováno autorem
Marek
Kategorie: Poezie vázaná
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||






















