|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Neděle
nedělní ráno z mlhy vystupuje
je ještě nesmělé a ani nehlesne
nehybné páry, pod nimi zem pluje
a pěje mlčky o kráse vždy úděsné
všechno je cudné jako tenkrát, první den
a pro nic nejsou vymyšlena slova
v tom tichu Bůh sám bezútěšně polapen
své první kruté básně tajně snová
pak jakés hlasy zázrakem se zrodí
a život žírnou arogancí pulsuje
a víly lesní se již nenalodí
Stvořitel sám teď, skromný, kdesi vzadu je
však na východě už se zvolna šeří
a bohové jsou svolni ku příměří
Léta Páně 2014, dne 2.2. věnováno autorem
jaryn
|
|
|
|
|
|
|
|
a mi nepřipadla úplně špatně, zdá se mi, že mírně stupňují, zvětšují, zmnožují a doplňují důležité:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hned si to jdu zkusit... před zrcadlo. ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Proč prokletím? Áčka jsou fajn při hlasité recitaci...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, děvčata, za zastavení.
P.S. Ta "áčka" jsou tak trochu prokletím nás ortodoxních amatérských jambistů. ;-))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jo, Tessa na to kápla. Zaujalo mě stejné místo. Četlo se mi dobře, leč se všemi těmi "a" trochu zadýchaně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Připomněl jsi Máchu. Máchu ne tak vzletně patetického, ale pořád dosti plného emocí, aby se slova zarývala pod kůži. Dobře se mi četlo.
A tohle...v tom tichu Bůh sám bezútěšně polapen...se mi líbí moc. Jak vidno, nejen člověku nedobře je samotnému...
|
|
|
|
