Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Zimomřivá


do holých vět jsem oblékla ústa
                      na dotek lehce zimomřivá
potmě se bojím se sebou zůstat
                     v čase, jejž nikdo neobývá
 
noc přitaká mi úsměvem štičím
                       zub za zub a pětku za oko
poznání šlehne, rozum se vzpříčí
                       a pustí ven šelmu divokou
 
do holých vět jí obalím drápy
                      nechci už hojit se jizvami
bez obav tmy se můžu pak napít
                            svítá prý…
                                  kdesi  tam nad námi
 
 
 
Léta Páně 2014, dne 7.3. věnováno autorem Tessa
  
13.3.2014 | 10:50    marta

páči sa mi akým spôsobom i použila tie holé vety
kým v úvode
sa akoby vinou holých viet načisto ochladzuje
v závere sú to práve ony - holé vety, prvok, čo rozjasňuje..vnútri i okolo
 
pekne, Tessa
11.3.2014 | 20:47    Tessa

Kéž by, Doto, holé věty (narozdíl od světelných zdrojů) totiž nehřejí vůbec...
 
Někdy postačí to tmavé zformulovat do slov, Flávi, aby se začalo jasnit...
 
Já nevím, motýle, že by i převozníci už podražili? Hanba jim!
 
Dík, že jste se zastavili...
 
11.3.2014 | 20:36    Dota Slunská

nejen nad námi, ale i před námi...a světelné zdroje hřejí
9.3.2014 | 10:57    Flávia

Tmavá bolesťou, až nepreniknuteľná. No báseň sama sníva o láske,
darmo päsť schováva do gesta pre rebelov. A tam, v štrbinke, kde fučí do dlane,
usadilo sa malé, sotva viditeľné puto. Už len potiahnuť za neho a hľa,
odpustenie.
Tess, filozofická báseň...
 
7.3.2014 | 12:02    motýľ

bude stačiť pětka pre prevozníka? dnes je všetko drahé.  
...je taká, hmm, zimomřivá
7.3.2014 | 8:38    Tessa

Ono je. Akorát někdy je vidět špatně a většinou vůbec...Díky za vpuštění do světa zimomřivých...
7.3.2014 | 8:37    Sendy

Jo, to už jsem někde slyšela, že na konci každého tunelu je světýlko. Nezbývá, než věřit.
Ukládám do šuplete. :-)