Nepřeháněj, Jiří, a těš se na naše čtení, zdá se, že lidé přijdou:)

Slov uznání od autorky tvé úrovně, Mirko, si obzvášť považuji.

Dík!

A Jiří, tento Tvůj sonet, znělka, nemá chybu

Ou, pánové, jste opravdu dobří. Šťastna jsem, že Vás budu moci představit v Třebíči. A těším se moc.

My už dáme dohromady román, Jiří,

 

 ale že jsme tu Vesnu prohnali, co? :-))

 

 Těším se na setkání příští týden...

 

 Schvácena leží, leží vyčerpaná

pod větví břízy, na níž vyraší

pupeny věží, v jedné z nich pak brána

vpustí proud mízy

Leží v rubáši

 

 Potichu sténá, sténá rozlámaná

bledulí tíha váží na dlaních

je jako fena, které hledá pána

vítr se zdvihá

Snad ji zachrání

 

 Vesna jen kvete, Morana se ztrácí

prošly si střetem

v korunách pak ptáci

hrají sonáty

 

 Vesna jen kvete, Morana je bledá

nohama plete

pohár nepozvedá

prý je proklatý

 

 

 

 

Snad konečně už zvítězla, ta Vesna!

...co říct závěrem, snad jen

 

tak do vesela vyhrávají braši
strom otřepal se po jekotu dud
šmírák křovím nechtě zaharaší
veršovníků rozepsal se klub
 
podkov pár, ten bývá čím dál dražší
jak vyšlápnout si jinak na osud
dál suchem či povodněmi straší
věštkyně – kachny z rákosových bud
 
tím mumrajem i v zrnu život kvasí
v závoji, s ohledem na počasí
přimyká se Vesna vstřícně k tyči
 
a satyrové, divně plavovlasí
o své právo překotně se hlásí
lončák v šoku ani nezakvičí
*

Tak před chvílí to vypadalo, že to má Vesna v kapse...a teď, člověče Marku, to je hotovej existenciální zápas! Až z toho mrazí...

 

 Jeskyni plní skřeky, z nichž až mrazí

na polích pusto, klíče zvoní z brázd

na nebi trní potvrzuje fázi

podivný kustód, protržená hráz

 

 Úzkost se šíří tak, jak přesně nemá

na stránkách knihy někdo zkoušel psát

hadi a štíři vsadí na Golema

zbývají rýhy

směšný konkordát

 

 S Moranou Vesna zápas právě svádí

míří, je přesná, kolem pasu hadi

chlad jí obtáčí

 

 S Moranou Vesna na parketu tančí

budí je ze sna hlava, hlava kančí

skrytá v bodláčí

 

tam v kraji chladu za přívozem

kde rybám voní dolarový prut

a sešlápnutý révy hrozen

váhá zda demi sekt či brut

 

vítězným již Vesna mává losem

v oranici nerozmrzlých hrud

nesmělým že vykukuje nosem

první sněženkový liliput

 

skřítek tepla, druh svatého Jiří
šípem mrazu snad již nezamíří

do času bran, klín kam bývá vrážen

 

rok i cela rohy mají čtyři

v jeskyni, kde piští netopýři

Morana bdí v obklopení stařen

*

 

Já věděla, že nezklameš, Marku

Tak už tu máš odpověď na obě otázky, Tesso :-))

 

 A Jiřímu díky za debatu :-))

 

Věděla přesně, kdy i jak ji bodne
mrazení v zádech, tlaky na žaludku
Morana Vesně složí účet do dne
kdy zimní nádech

přerve zobák dudků

 

 Věděla jistě, co se na ni chystá

mlhavý záblesk někde v paměti

na jiném místě,

tam, kde tělo Krista

počítá trable

kříž jim zasvětí

 

 Morana padla, Vesna nad ní stojí

záchvěvy pádla, jak převozník svoji

od břehu loďku odráží

 

 Morana vzdechla, Vesna rány hojí

teplo své před chlad klade se svou zbrojí

co to jen svírá v podpaží...

 

A máme tu další část básnického dialogu. Jsem zvědavá, jestli Marek naváže a kterým směrem se děj vydá...