|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
malá mořská
šeptá mi vítr, tulák mnohohlasý,
jenž ochotně se opře do plachet
mušelín moře marnotratně zřasí
nabídne věčnou aureolu krásy
prý srdce dá mi bez váhání hned
dychtivým křídlem svíci moji zhasil
z majáku oheň do tmy pozdě slét´
návratu příslib, ten mě sotva spasí
v studeném loži rozprostřu své vlasy
k molu se vlna přimkne naposled
Léta Páně 2014, dne 27.3. věnováno autorem
Tessa
|
|
|
|
|
|
|
|
malá mořská byla vždy yjádřením lásky sebeobětující a sahající až za hrob. Co je spouštědlem v nás, že se k ní stále vracíme?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
vítr, moře, srdce, křídlo, vlasy, vlna nekonečná  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
páči sa mmi takýto štýl. baladický tlačí do smútku..., pekne napísané
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Až mi mráz přeběhl po zádech...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No, ona to kdysi byla báseň k jedné ilustraci a kus pochmurnosti si odnesla právě z ní...
Dík za návštěvu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a rozpustila...dříve rozpustilá, svoje vlasy
do pěny, do vln
příslib krásy
tak lhavý...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
v téhle malé mořské "cosi" bych Tessu jako autorku asi neodhalila
taková ponurá, smutná nálada z ní na mne sáhla, ten příměr k malé mořské víle v anotaci byl trefný, podobné pocity ve mně ta pohádka taky vždycky vzbuzovala, smrt, marnost a moře k tomu, to je silný kalibr. andrsenko, vyřádila ses, ani baladicky vzletný styl ti není cizí.
|
|
|
|
