VÝTVARNÁ DÍLA
|
Jakmile vyprávíš příběh
Jakmile vyprávíš příběh
tvoříš postavy a do cesty jim stavíš šutry nebo jim odklízíš klády jakmile stvoříš propast napadne tě most zbabělost, hrdinství, upřímnost, přetvářka, podlost, čest, pravda, lež a kolotoč peripetií a zvratů Jakmile vyprávíš příběh jsi bůh a zároveň ďábel zajímá Tě pointa z jedné modelínové hromádky upatláš stovky figurek kdo by se staral o kousky hlíny když se stejně vrátí do jedné hroudy? Nechceš, aby braly tvé jméno nadarmo figurky bez života jimž vdechneš směr něco necháš na nich mezi řádky aby se neřeklo Je ti jasné, že hříšníci nebudou bez světců oběti bez vrahů hrdinové bez zbabělců mudrcové bez tupého stáda ty potřebuješ celou oktávu ne jediný tón Počítáš stroje, kterým narůstá kůže a otevírají se jim oči i tu bolest pocítí a ty se orosíš Že již není nic čím by se lišily od tvého drahocenného života Budou padat vysoké tresty za vraždy robotů? Vše se ti míchá v nervových vláknech koktejl neurčitosti zmatek těch, kteří se ptají a tos´ v pubertě myslil, že znáš odpověď na všechno Možná právě tvoříš či ničíš svět možná hlíně vdechuješ život – nebo ho naopak měníš v hlínu Jakmile vyprávíš příběh
Léta Páně 2014, dne 16.4. věnováno autorem
Marek
Kategorie: Poezie volná
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
