|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Bez klasů pole...
Bez klasů pole, v oraništích dech
zatají mlha, která k ránu lehá
jak šel čas kolem, mrknul na příběh
kde se mrak trhá
a kam vchází něha
A kde se bolest na lék nespoléhá
podzim stín vrhá, slyší zimy spěch
strom potom pro les nechce vidět břeh a
nadějí mrhá
mrhá v bujných snech
Na mezi básník vrásky šípku sčítá
že mu je úzko, louka rozpačitá
přemýšlí, jak mu dodat naději
Hlavu má holou, ani klásek žita
pro slzy v očích řádky nedočítá
na rose slova
květy svádějí
Léta Páně 2014, dne 5.11. věnováno autorem
Marek
|
|
|
|
|
|
|
|
Věřím, že budeme, Mirko,
měj se :-))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...noblesní jste, pánové a zrcadlete dál:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jinak, zapomněl jsem tam dopst, Jiří, že tohle je reakce na Tvé Loučení, které, doufám, žádným loučením není...
Opět před Tvým uměním smekám...
Snad již brzy budeme mít naše Zrcadlení...
Měj se hezky :-))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zaslzí kámen, až jménem otře mech
pohladí příběh před zimou co líná,
v plakátech dávna, vlajících na plotech
lhostejnost pěje vítr-okarina
Němohra filmů zrušeného kina
projekce víry v opadavých snech
směr návratů marnotratného syna
stop bosé nohy na trní v akátech
Šeď korun thují prosbu nevyslyší
kdo komu dát má odpuštění číši,
kde hledat klíč, co brány odmyká
Tajemna pravdy, mlčenliví mniši,
ve stejné s nimi moudrost stárne skrýši
na rose slov, co budí básníka
*
|
|
|
|
