|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Jak vadly růže
Tak míjíme se znamením i věkem
jen zapletly se čáry našich dlaní,
souřadnice, z nichž se nevyvléknem
a naděje, byť pookřejí létem,
probouzí se do dnů bez svítání
Snad příkaz loukám aby zrůžověly
dal podzim, sběrač listí, na chvíli
byl čtyřlístek král mezi jitrocely,
bran paláce se mříže pozachvěly
jak vadly růže, co jiní vsadili
Dál míjíme se bezbranní a bosí
a cíle cesty navždy zbaveni,
živý pramen vrostl do rákosí
skrytý neklid smělých kapek rosy
vetkán v tichu na slepém rameni
*
Léta Páně 2015, dne 6.7. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Helen, Lili, livebet...
každý, jak doufám, jste si něco z mé básně odnesli.
A to je pro mě příjemná odměna. Dík.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
"Dál míjíme se..."
bezbranní..."
*
mňa neminula...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tvoje veci mne vždycky někam dovedou, mnohdy i odvedou od "gró" básně.
Ted třeba ten "podzim sběrač listí" mi prostě nahodil Kabáty a verš " sedím a koukám jak zvrácenej podzim stromům svlíká jejich šat". No jó, jsem tepličák a trochu se znám se Špalkem, textařem Kabátů  https://www.youtube.com/watch?v=U7UumcM3LWY
Mimochodem, ta tvoje povždy dokonalá a lehce archaisticky líznutá forma má vždycky současnej obsah, a tomu jsem rád.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ach, Jiří, raději, naděje nechť probouzí se do dnů se svítáním, prosím...
Lidsky hluboká je tvá poezie...  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je velkou odměnou autorovi, když jeho dílo alespoň někoho potěší.
Dík. Blanko.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Krásná a inspirativní báseň, jak dokazují všechny komentáře. Také jsem se tu potěšila a příjemně naladila |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jsou růže naděje
a milosrdných darů
jsou růže smutku,
černých stuh bez parády
i růže, které obrůstají hrady
a brání odchodům
i kvetoucímu jaru
*
Dík, Dori
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...jak vadly růže
trny otupěly
písek suše sypký
zrny
na vteřiny drolil
čas
co dosud celý
a růže vadly
a měnily se v šípky
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tvé čyřverší, Dagmaro,
je důstojným epilogem mé básně.
Dík.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
i slepá ramena byla kdysi řekou
však dodnes v nich tichý život hrá si
jsou slepí lidé, co se s citů svléknou
s netečnou tváří čerň kde tíží řasy
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vážím si tvého komentáře, Lucie, tím více, že báseň ti "sedla".
Je to po delší době první tvůj komentář tak věřím, že se zase "chytneš".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kapky rosy zdají se svobodné a hravé
však jejich osud je pevně dán.
Vrhají se střemhlav do hloubky mihotavé
průzračné čisté chladné jako mam.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ramena nejsou slepá...
to jen lidé
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mojí dnešní večerní, nostalgické náladě, velmi sedla :-)
|
|
|
|
