|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
na dosah
zaklínač chodí po horách
s divokou veveřicí
pupeny do tmy vzdychnou
ach
vzduch sládne
zakořeněn v plicích
kalužím tuhnou úsměvy
když jitro ostří
vyzkouší si na nich
a jenom jaro přesně ví
jak chutná teplo
otisknuté v dlaních
to jaro
skoro na dosah
tón, který neoněmí
když zaklínač chodí po horách
a ptačím křikem
odemyká
zemi
Léta Páně 2016, dne 27.2. věnováno autorem
Tessa
|
|
|
|
|
|
|
|
Zaklínači, zaklínači,
na čí myslíš štěstí, na čí?
Na moje ne? Na svoje?!
Tak to táhni do ..... z pokoje!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zaklínač i divoká veveřice děkují všem, kdo se tu zastavili a slavnostně prohlašují, že jaro už je...
skoro na dosah  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Z tvých řádků je znát vypsanost, v próze naprosto, v poezii ale též. A nepamatuju si, že by v nich kdy byl náznak chladné odtažité literatury, vždycky to jde na kůži (a často pod ni).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
když narazím v básni na "ach", naskočí mi kopřivka  ale když to "mám na dosah", je jasný, že to ach tu má místo  Dobrá jako ta předchozí. Umíš. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
velmi pekné  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na dosah bývá ledaco, nejeden práh už orá brázdu jara...:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Překrásná báseň, poetická, velmi se mi líbí, děkuji za možnost číst.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zaklínač chodí po horách
s úsměvem a bez křiku
na bílou srst zimě sáh
a jaru bere za kliku
*
|
|
|
|
